2015 The Sweet – by 2eight – DSC1002. Některá data mohou pocházet z datové položky. Sweet steamed buns roku 1974 se začala kapela soustředila více na hard rockový styl.

Díky druhému jmenovanému se Sweet prosadili na americké hudební scéně a úspěch kapely dosáhl svého vrcholu. V roce 1979 ze skupiny odešel Connolly, neboť se rozhodl věnovat sólové kariéře. Zbývající tři členové společně hráli až do roku 1981, kdy oznámili rozchod kapely. Roku 1982, již po rozpadu skupiny, vyšlo poslední společné studiové album Identity Crisis. Historie kapely Sweet sahá až do roku 1966, kdy se v soulové kapele Wainwright’s Gentlemen setkali hlavní pozdější iniciátoři nové kapely, bubeník Mick Tucker a zpěvák Brian Connolly.

Tucker hrál s touto skupinou již od konce roku 1965, Connolly přišel v polovině roku 1966 jako náhrada za Iana Gillana. Podle jednoho rozhovoru s Andym Scottem byl název inspirován umístěním zkušebny, jež se nacházela přímo nad cukrářstvím. S příchodem Stewarta a Easterbyho nastalo kritické období kariéry Sweet. Po odchodu předchozího manažera Nicolase se přerušily kontakty i s producentem Philem Wainmanem a vydavatelství Fontana, se kterým měli pouze jednorázovou smlouvu na nahrání singlu, jim další kontrakt nenabídlo. V té době už ovšem z kapely odešel Mick Stewart, který byl nespokojen s nedostatkem práce i peněz. Podmínky spolupráce s New Dawn byly dosti tvrdé, neboť uskupení vlastnilo práva ke všemu, co pod názvem Sweet vydali. 1971 a i přes vlažný nástup se mu podařilo dostat se do žebříčku UK Singles Chart, kde vystoupal až na 13.

Stal se tak prvním úspěšným hitem od Sweet. Ačkoliv Sweet slavili se svými bubblegumovými hity úspěchy, rozcházel se tento styl zcela s jejich hudebním vkusem a vizemi. Sweet tíhli mnohem více k tvrdší rockovější muzice a o svých počátečních písních se v pozdějších letech vyjadřovali velmi kriticky. Průkopníky glam rocku, který kombinoval prvky rockové hudby a výrazného zjevu na jevišti, byli na začátku roku 1972 kapely T.

Sweet se v tomto novém stylu zhlíželi. Nejvyšší příčku britské hitparády dobyl však až následující singl. 1973, píseň debutovala po odvysílání v Top of the Pops na šestnáctém místě, což bylo nejvyšší dosavadní startovní umístění Sweet v žebříčku. V únoru začalo turné, při kterém kromě Británie navštívili Německo, Nový Zéland, Austrálii a Hongkong. Fanoušci Sweet tehdy byli svými idoly doslova posedlí, před každým koncertem čekali na příjezd členů skupiny do hotelu, kde byli ubytováni.

Kapela ho nahrála už v červnu 1973 a během léta si její členové dopřáli dovolenou. Andy Scott trávil většinu té doby psaním písní, které se později měly objevit na druhém albu Sweet. Místo toho zakončila kapela Sweet veleúspěšný rok 1973 koncertní sérií v Německu a několika koncerty ve Spojeném království. Vše vyvrcholilo v první zimní den návratem do Rainbow Theatre, tentokrát však bylo vše pečlivě připraveno.

Vystoupení zaznamenávaly i kamery BBC a ze získaného videomateriálu byl vytvořen dokument All The Glitters. Na začátku roku 1974 se kapela vydala do studia, aby natočila první nahrávky do svého druhého alba. Získal velmi pozitivní recenze, zejména od Record Mirror, navzdory jeho předpokladům však skončil opět nejvýše na druhém místě. Mezitím probíhalo nahrávání nového alba, pro které kapela vybrala jméno Sweet Fanny Adams. Vřít to začalo i v producentském triu. Chinn a Chapman chtěli mít větší vliv na produkci, a proto mezi nimi a Wainmanem narůstalo napětí. To nakonec vyústilo ve Wainmanův odchod od Chinnichap a Sweet.